Zjistila jsem, že dům vedle nás vypadá jako wafle..opravdu..žlutý s mřížkami, tenhle víkend byly bouřky...ale tady jsou bouřky také pofiderní..nebe je strašně černé…je slyšet burácení hromu..a občas zaprší..strávila jsem dny v parku..a v hlavě mi probíhaly myšlenky na Viktorku..Pod jezevčí skalou a dokumenty o tropických pralesech..vždycky sprchlo..ja si lehla pod bundu..a pak zas bylo chvilku fajn..počitala jsem pampelišky a sledovala urputný zápas o klouzačku…no a těším se na Marušku..víte jak …záblesk domova..neznám většího gurmána života, jak se raduje z barviček a vůní kolem sebe..ona mě naučila pohladit dešťovou kapku na své dlani, projít mezi domy a povykládat si s jejich stíny jako s náhodnými cizinci, kteří kotví u břehu za skálou....taky jsem taková byla.
